Old school a new school: čím se liší americká tradiční škola

Když jsem v roce 2009 přišel do studia pro první tetování, tatér mi ukázal desky s vlaštovkami, kotvami a růžemi a řekl, že tohle drží. Nevěřil jsem mu a nechal si udělat něco jiného. Za sedm let jsem to překrýval — a shodou okolností právě motivem postaveným na starých pravidlech.

Odkud old school pochází

Americká tradiční škola se zformovala v první polovině dvacátého století v přístavních městech a kolem vojenských základen. Tetovalo se rychle, na ulici, pro lidi, kteří druhý den odplouvali. Z těchto podmínek vzešla pravidla, která nebyla estetickým rozhodnutím, ale technickou nutností.

Barvy byly omezené — černá, červená, žlutá, zelená a později modrá. Linky musely být silné, aby po letech nezmizely. Plochy se vyplňovaly celé, protože jemné přechody tehdejší technika neuměla. Motivy byly čitelné z několika metrů.

Pravidla tradičního stylu

• Silná černá kontura po celém obvodu motivu, stejné síly.
• Omezená paleta plných, sytých barev bez míchání a přechodů.
• Plošné vybarvení místo stínování s jemnými přechody.
• Zjednodušený tvar — motiv je rozpoznatelný podle siluety.
• Čitelnost na dálku jako hlavní kritérium.
• Ustálený rejstřík motivů — vlaštovka, kotva, růže, lebka, orel, panter, srdce s nápisem.

Proč old school stárne dobře

Silná linka a plná plocha jsou přesně to, co kůže po dvaceti letech ještě udrží. Pigment se v kůži postupně rozptyluje a detaily splývají — u motivu, který na detailech nestojí, se to neprojeví. Podrobněji tenhle mechanismus rozebírá text o blednutí tetování.

Opačným pólem je fineline, který sází na jemnost a po deseti letech vypadá výrazně jinak než v den dokončení. Ani jedno není lepší, jen se s tím počítá jinak.

New school

New school vznikl v osmdesátých a devadesátých letech jako reakce na tradiční kánon. Přebírá z něj silnou konturu a sytost, ale téměř všechno ostatní obrací.

	Old school	New school
Paleta	omezená, plné barvy	široká, jasné a míchané odstíny
Kontura	silná, konstantní	silná, proměnlivá tloušťka
Proporce	realistické zjednodušení	karikaturní přehánění
Motivy	ustálený rejstřík	komiks, animace, popkultura
Perspektiva	plochá	hloubka, přesahy, dynamika
Stínování	minimální	rozvinuté, s přechody

Jak poznat dobrý tradiční kus

1. Kontura je vedená jedním tahem, bez viditelných napojení a bez kolísání tloušťky.
2. Barevné plochy jsou sytě a rovnoměrně vyplněné, bez světlých míst a šrafování.
3. Mezi tvary je dostatek prostoru — tradiční motiv nechává kůži dýchat, protože ví, že se linky časem rozšíří.
4. Motiv drží tvar i při zúžení očí nebo pohledu z dálky.
5. Kompozice sedí na tvar těla, nekopíruje obdélníkovou kresbu z papíru.

Třetí bod je nejlepší vodítko při prohlížení portfolia. Tradiční tatéři nechávají mezi prvky vědomé mezery a je to znak řemeslné znalosti, ne nedodělanosti.

Pro koho se hodí

Old school je rozumná volba pro první tetování, protože je nejméně náročný na hojení, nejlépe snáší stárnutí a nabízí ustálený vizuální jazyk, ve kterém se dá pracovat i s vlastním motivem. Není to nostalgická volba, ale technicky nejrobustnější.

New school vyžaduje tatéra se skutečnou kreslířskou průpravou. Přehnané proporce a dynamika fungují jen tehdy, když za nimi stojí znalost anatomie — jinak vznikne motiv, který působí nemotorně a s odstupem let se to jen zvýrazní.

Kombinace s dalšími styly

Tradiční škola se dobře snáší s blackworkem a s neotradičním stylem, který z ní přímo vychází. Hůř se kombinuje s realismem, protože se liší v základním přístupu k prostoru: tradiční motiv je plochý a ohraničený, realistický staví na hloubce a plynulém přechodu do kůže.

Když plánujete celý rukáv, je konzistence stylu důležitější než jednotlivé motivy. Míchání dvou přístupů na jedné ploše vyžaduje mimořádně dobré plánování a většina výsledků, které jsem viděl, spíš ukazuje, proč se to nedělá.

Jak se tradiční motiv upravuje na míru

Rozšířený omyl je, že tradiční škola znamená výběr z hotových listů bez možnosti změny. Ve skutečnosti je to vizuální jazyk, ve kterém se dá pracovat s vlastním námětem — jen podle jeho pravidel.

1. Námět se přeloží do slovníku stylu. Váš pes se nakreslí jako tradiční zvířecí motiv se zjednodušeným tvarem, ne jako realistický portrét.
2. Zachová se silueta. Motiv musí být rozpoznatelný podle obrysu.
3. Omezí se paleta na tři až pět barev.
4. Doplní se tradiční rámování — stuha s nápisem, květina, rozeta.

Výsledek je autorská práce, která zapadá do stylu. Řada tatérů považuje právě tohle za nejzajímavější část tradiční tvorby a je to argument pro to nechat jim volnost, viz text o komunikaci s tatérem.

Praktická poznámka k barvám

Tradiční barevná paleta je omezená i z technického důvodu: obsahuje odstíny, které v kůži drží nejlépe. Sytá červená, zelená a žlutá v tradiční sytosti vydrží podstatně déle než pastelové a míchané tóny, jak popisuje text o chování pigmentů.

Když si tedy vybíráte mezi tradičním pojetím a modernější barevností, nevybíráte jen vzhled, ale i to, jak bude práce vypadat za patnáct let.

Umístění tradičních motivů

Tradiční škola vznikla pro plochy, které jsou vidět a dají se rychle udělat. Tomu odpovídá i to, kam motivy sedí nejlépe.

• Vnější paže a rameno — klasické umístění, dobře viditelné ze všech stran.
• Předloktí — vhodné pro samostatné motivy střední velikosti.
• Lýtko — stabilní plocha, dobrá trvanlivost.
• Hrudník — u symetrických dvojic motivů.

Naopak plochy s velkým pohybem a tenkou kůží tradiční škola nevyhledává. Silná kontura tam sice vydrží, ale zjednodušený tvar se při deformaci kůže hůř čte, viz text o tetování přes klouby.