Polynéské tetování a jeho význam

Slovo tetování se do evropských jazyků dostalo z tichomořské oblasti prostřednictvím evropských mořeplavců v 18. století. Není to náhoda — právě zde existovaly nejpropracovanější tetovací tradice, se kterými se Evropané setkali.

Není to jedna tradice

Označení „polynéské tetování“ zastřešuje několik odlišných systémů, které se vyvíjely samostatně na různých souostrovích. Každý má vlastní slovník tvarů a vlastní pravidla.

Oblast	Charakteristika
Samoa	rozsáhlé pokrytí od pasu po kolena, obřadní význam
Nový Zéland (Maorové)	spirálové vzory, tetování obličeje
Markézy	hustě členěné plochy pokrývající celé tělo
Havaj	geometrické pásy a symbolické motivy
Tahiti	vlastní systém tvarů a umístění

Míchání prvků z různých oblastí do jednoho motivu je z hlediska původních tradic nesmyslné, i když se v západní praxi běžně děje.

Co vzory znamenaly

Tetování nebylo dekorací. Fungovalo jako čitelný záznam informací o svém nositeli.

• Původ a rodová příslušnost.
• Společenské postavení a role ve společenství.
• Životní události — dospělost, sňatek, významné činy.
• Ochranná funkce a duchovní význam.
• Vztah k moři, zemi a předkům.

Umístění bylo stejně významné jako samotný vzor. Určité motivy patřily na určitá místa a jinam nesměly.

Maorské moko

Maorská tradice tetování obličeje má zvláštní postavení. Vzory nesou konkrétní informace o rodové linii a postavení nositele a jsou v pravém smyslu osobní — nelze je kopírovat.

Nošení maorského obličejového vzoru osobou bez příslušné vazby se v maorském prostředí obecně vnímá jako nepřijatelné. Je to nejcitlivější případ z celé oblasti.

Obřad a technika

Tetování bylo obřadem, ne službou. Provázela ho pravidla, doprovodné rituály a často i významná bolest — proces trval dny až týdny a jeho zvládnutí bylo samo o sobě zkouškou.

Technicky se pracovalo ručně, nástroji s hřebeny z kosti nebo mušlí, do nichž se vtloukalo paličkou. Pigment se získával ze sazí. Souvislosti s ručními technikami popisuje text o hand-poke a tebori.

Potlačení a obnova

Příchod misionářů a koloniální správy vedl v 19. století k potlačování tetovacích tradic v celé oblasti. V některých souostrovích praxe téměř zanikla.

Od druhé poloviny 20. století probíhá obnova, která je součástí širšího oživení domorodých kultur. Dnes jde o živou tradici, ne o historickou kuriozitu — a to je podstatné pro otázku, jak se k ní chovat.

Rozdíl oproti devadesátkovému tribalu

To, co se v 90. letech masově tetovalo pod označením tribal, byla západní stylizace bez vztahu k původním systémům. Rozdíl rozebírá text o tribalu a polynéských vzorech.

Jak k tomu přistupovat

1. Zjistěte, ze které tradice vzor pochází, a nemíchejte oblasti.
2. Zjistěte, co jednotlivé prvky znamenají.
3. Vyhněte se prvkům označujícím příslušnost, kterou nemáte.
4. Zvažte tatéra, který se tradici věnuje soustavně a zná její pravidla.
5. Pokud jde jen o vzhled, řešte to poctivěji jako ornamentální tetování bez kulturního nároku.

Širší úvahu o citlivosti k cizím tradicím nabízí text o kulturním přisvojení.

Jak najít tatéra, který tomu rozumí

Rozdíl mezi tatérem, který kreslí polynésky vypadající vzory, a tím, kdo tradici skutečně rozumí, je zásadní.

1. Pracuje freehandem přímo na těle, viz text o freehandu.
2. Ptá se na vás — původ, životní události, co má vzor vyjadřovat.
3. Vysvětlí význam jednotlivých prvků.
4. Nemíchá tradice z různých souostroví.
5. Odmítne prvky, které vám nepřísluší.

Poslední bod je nejlepší test. Tatér, který vám udělá cokoli na přání, tradici nezná nebo ji nerespektuje.

Umístění a rozsah

V původních tradicích mělo umístění pevná pravidla — určité vzory patřily na určité části těla a jinam ne.

Při současné práci se to obvykle zachovává aspoň v tom, že vzor pokrývá souvislou plochu podle anatomie, ne izolovaný obdélník. Souvislosti popisuje text o ornamentálním tetování.

Praktické shrnutí

Pro toho, koho tichomořská estetika láká, ale nechce se dopustit necitlivosti:

• Nejbezpečnější cesta je autorský ornament inspirovaný estetikou bez nároku na konkrétní tradici.
• Střední cesta je práce s tatérem, který tradici zná a vybere prvky, jež vám nepřísluší výhradně.
• Nejcitlivější jsou vzory označující rodovou příslušnost a obřadní motivy.

Ve všech případech platí, že znalost významu je základ. Souvislosti popisuje text o kulturním přisvojení.

Shrnutí

Polynéské tetování není jedna tradice, ale několik systémů s vlastními pravidly a významy.

• Vzory nesou informace o původu a postavení.
• Umístění je stejně významné jako motiv.
• Míchání prvků z různých souostroví je nesmyslné.
• Maorské obličejové moko má zvláštní postavení.

Znalost kontextu je základ odpovědného rozhodnutí, ať už dopadne jakkoli.